Pokrytectví: Kdy se z morálky stává fraška?

Definice pokrytectví

Když mluvíme o pokrytectví, máme na mysli tu známou přetvářku, kdy někdo říká jedno a dělá druhé. Takový člověk se na veřejnosti tváří jako světec a kázá o morálce, ale za zavřenými dveřmi se chová úplně jinak. Je to jako mít dvě tváře - jednu pro lidi a druhou pro sebe. Někdy jde jen o malé lži a předstírání, jindy to může být opravdu vážné porušování vlastních zásad. Většinou za tím vším stojí touha vypadat před ostatními lépe, získat nad nimi převahu nebo z toho mít nějaký prospěch.

Projevy v běžném životě

Znáte to - pokrytectví se plíží do našich životů jako had do zahrady. Potkávám lidi, co se div neudusí vlastním kázáním o dobročinnosti, ale když potkají bezdomovce, ani se na něj nepodívají. Nebo ty kolegy v práci - před šéfem samá ochota a pracovitost, ale jakmile se otočí, jsou první u kafe a poslední u počítače. To jsou přesně ty chvíle, kdy člověk vidí falešnou morálku v celé její kráse. A co teprve ti ochránci přírody na Facebooku - sdílejí fotky lesů a květin, ale doma házejí všechen odpad do jednoho koše. Nebo moralisté, co každému kážou o slušnosti, ale sami si za rohem mastí kapsy podvůdky. Tahle přetvářka je jak jed - rozleptává důvěru mezi lidmi a vytváří společnost plnou falše a nejistoty. Jedno je jisté - opravdovou morálku nepoznáte podle toho, co člověk říká, ale podle toho, co dělá.

Vlastnost	Pokrytectví	Upřímnost
Soulad slov a činů	Nízký	Vysoký
Důvěryhodnost	Nízká	Vysoká
Respekt k druhým	Nízký	Vysoký

Dopady na mezilidské vztahy

Když se někdo přetvařuje a hraje si na něco, co není, dokáže tím rozmetat i ty nejsilnější vztahy mezi lidmi. Ta nedůvěra, co z takového jednání vzniká, postupně rozežírá všechno, co jsme společně vybudovali na vzájemném respektu a pochopení. Člověk, co nosí masku, ztrácí v očích ostatních veškerou věrohodnost. Jeho slovům už nikdo nevěří a každý jeho krok budí podezření, co tím vlastně sleduje. Je pak strašně těžké, možná až nemožné, znovu vytvořit pevné a upřímné pouto s někým, kdo se ukázal jako pokrytec. Ztracená důvěra se pak promítá do všeho - ať už jde o kamarádství, vztah nebo rodinu. Lidé spolu mluví jen povrchně a opatrně, protože cítí, jak je všechno mezi nimi křehké. Nakonec taková přetvářka a falešná morálka vedou k tomu, že člověk zůstane sám, protože už nedokáže navázat a udržet opravdové vztahy s druhými.

Pokrytectví v politice a společnosti

Pokrytectví se v dnešní době stalo běžnou součástí našeho veřejného života. Kam se člověk podívá, všude naráží na falešnou morálku a přetvářku, zvlášť mezi těmi nahoře. Politici před volbami slibují modré z nebe, ale jakmile dostanou naše hlasy, jako by se po jejich slibech slehla zem. A co teprve ti vlivní, co pořád něco kážou o správných hodnotách, ale sami se podle nich vůbec neřídí.

Tahle propast mezi tím, co říkají a co skutečně dělají, mezi jejich načančanou fasádou a pravou tváří, dělá společnosti strašnou neplechu. Lidi už nevěří, že by politikům šlo doopravdy o jejich dobro. Když vidí tolik přetvářky a falše kolem sebe, ztrácejí chuť se o cokoliv snažit. Připadá jim zbytečné chodit k volbám nebo se angažovat.

Musíme se proti tomu ozvat a nenechat to jen tak. Je na nás, abychom od politiků a všech těch nahoře požadovali, aby se jejich činy shodovaly s jejich slovy. Ať si konečně uvědomí, že za své jednání nesou odpovědnost.

Psychologie pokrytectví

Pokrytectví je jako stará známá melodie, která provází lidstvo od nepaměti. V hlavě každého pokrytce se odehrává složitý tanec mezi tím, kým doopravdy je a kým se snaží být v očích ostatních. Nasazuje si masku, vytváří si svůj vlastní svět plný falešných hodnot a předstírané morálky, zatímco pod povrchem skrývá své pravé já. Je to jako hrát v divadle - na jevišti předvádí dokonalý výkon podle společenských pravidel, ale v zákulisí žije úplně jinak. Tahle hra na schovávanou má svou cenu - neustálý strach z prozrazení, výčitky svědomí a stud ho pronásledují na každém kroku. V duši pokrytce probíhá věčný souboj mezi jeho skutečnou tváří a tou, kterou ukazuje světu. Není divu, že tahle vyčerpávající přetvářka často končí vnitřním zhroucením, úzkostmi nebo ztrátou sebeúcty. Je to jako nosit těžký batoh, který je den ode dne těžší.

Jak se bránit pokrytectví

Falešnost a přetvářka - to je něco, s čím se v dnešní době potkáváme na každém rohu. Někdo říká jedno, dělá druhé a tváří se u toho jako svatoušek. Co s tím? Nejdřív je fajn pochopit, že za tím vším často stojí obyčejný strach a nejistota. Takový člověk se bojí ukázat, jaký doopravdy je, a tak radši hraje divadlo. Jenže tahle hra na dokonalost ho nakonec stejně vyčerpá a dostihne.

My bychom měli jít jinou cestou - být sami sebou, nelhat si do kapsy. Nikdo není dokonalý, ale důležité je umět si přiznat, když něco pokazíme, a snažit se to napravit. Když narazíme na někoho, kdo si hraje na něco, co není, nemusíme hned vyletět. Mnohem lepší je zůstat v klidu a třeba jen tak mimochodem poukázat na to, že jeho slova a činy nejdou moc dohromady.

Hlavně si pamatujte - pokrytectví nejvíc ubližuje tomu, kdo se k němu uchyluje. Je to jako nosit těžkou masku, která člověka dřív nebo později udolá.

Účinky na psychiku

Když se člověk snaží být někým, kým není, a nasazuje si masku pokrytectví, zanechává to v jeho duši hluboké rány. Život ve lži a předstírání ho vzdaluje od jeho skutečného já, až postupně ztrácí sám sebe. Každý den se probouzí s tíživým pocitem, že by mohl být odhalen, a svírá ho úzkost a stud. S lidmi kolem sebe nedokáže navázat opravdové vztahy, protože jim nemůže důvěřovat a oni necítí jeho upřímnost. Nemá zdravý respekt k sobě ani k ostatním - všechno je zastřené tou nekonečnou snahou udržet falešnou fasádu. Když v tom člověk pokračuje příliš dlouho, úplně ho to vysaje, až spadne do temných stavů a ztratí chuť do života. Proto je tak důležité najít odvahu být sám sebou, i když tím riskujeme, že nás někteří nepřijmou. I když to někdy bolí, jedině když jsme k sobě a druhým upřímní, můžeme najít vnitřní klid a opravdové vztahy.

Důležitost upřímnosti

Být upřímnej není jenom o tom nelhat, ale hlavně o tom žít tak, jak to doopravdy cejtíme. Dneska je všude kolem nás spousta pokrytectví a falešný morálky - lidi se navenek tváří úplně jinak, než jak se ve skutečnosti chovaj, když je nikdo nevidí. Tahle přetvářka, ten rozpor mezi tím, co říkaj a co dělaj, ničí veškerou důvěru a vytváří kolem nás jedovatý prostředí. I když někdy může bejt upřímnost nepříjemná, vede aspoň k opravdovejm vztahům, kde si lidi věří a rozuměj si. Kdo je fakt upřímnej, ten se nesnaží za každou cenu zavděčit ostatním a nehraje si na něco - prostě je sám sebou, a to mu dává vnitřní sílu a pevnej charakter. Nakonec je to právě ta upřímnost, díky který můžeme žít život, co má smysl, bejt v pohodě sami se sebou a dělat něco pro to, aby byl svět o něco lepší.

Pokrytectví je hold, který neřest prokazuje ctnosti.

František Rabelais

Cesta k autentičnosti

Když se zamyslím nad pokrytectvím, vždycky mi naskočí ta falešná morálka, co nás všechny tak štve. Je to jako když někdo nosí masku - navenek se tváří jako světec, ale uvnitř je to úplně jinak. Tohle přetvařování dokáže člověka fakt ranit. Co s tím ale můžeme dělat? Jak zůstat sám sebou ve světě, kde je důležitější, jak věci vypadají, než jaké doopravdy jsou?

Musíme si to hlavně připustit. Jo, pokrytectví je všude kolem nás, potkáváme ho každý den. Ale nemusíme být stejní. I když je to někdy sakra těžké, můžeme si zachovat vlastní tvář a žít podle svého přesvědčení. V tom je ta pravá síla - být upřímný k sobě i ostatním. Jedině tak můžou vzniknout opravdové vztahy, kde si lidi věří a váží se navzájem. A jen tak můžeme žít život, který není jenom na oko, ale je skutečně náš.