Počasí


Znáte svoje možnosti? - část 1.

Napsala: Michaela Lišková

Datum: 29. ledna 2011

Také se vám to možná děje – denně vstáváte s pocitem, že život nestojí za nic, smůla se vám lepí na paty, nemůžete najít své štěstí, správného partnera, práci, která by vás bavila a dobře uživila. Nebo možná máte kolem sebe někoho, kdo se vám s takovým trápením svěřuje? I to je pravděpodobné, protože jak se zdá, podobně nespokojených lidí přibývá. Pochopitelně. Ačkoliv totiž každý z nás touží naplnit si život převážně příjemnými pocity, málokdo z nás ví, jak to zařídit. Také nás to skoro nikdy nikdo nenaučil – tak kde pak brát inspiraci a hledat správný směr životní cesty?

My, koučové, jsme tu ale od toho, abychom vám takovou životní nespokojenost pomohli změnit. A známe na to poměrně jednoduchý recept. Nevěříte? Ve stručnosti jde vlastně jen o to, abychom vás naučili používat vaše vlastní myšlenky k vašemu vlastnímu prospěchu, abychom vám pomohli rozluštit záhadu toho, co vás v životě učiní šťastnými, abychom vám ukázali, že když jen o trochu pozměníte způsobem svého myšlení a nahlížení na svět, mát prakticky vyhráno. Opět o mých slovech pochybujete? Ani se vám nedivím. Zní to trochu jako sci-fi. Ale zkusím vás přesvědčit pomocí následujících příběhů. Věřte nebo ne, opravdu se staly!

Příběh šťastné dívenky

V nedávné minulosti, žila byla… šťastná dívenka. Měla skvělé rodiče, kteří jí poskytovali perfektní zázemí a zcela přirozeně jí předávali své vlastní životní zkušenosti. K tomu tu byla ještě její svérázná babička, pravá studnice životních mouder. Zkrátka – naše dívenka měla štěstí na opravdovou rodinu se vším všudy. Láskou, podporou, tolerancí. Skvěle se učila a rok za rokem v ní sílila touha po všem, co bylo francouzské. Rodiče ji v tom samozřejmě podporovali, ale i ona sama se rozhodla, že pro svůj sen – vidět jednou skutečně Paříž a projet celou Francii – udělá maximum. Chodila na hodiny francouzštiny, učila se o své oblíbené zemi, co mohla, nemyslela na nic jiného než na to, jak se tam jednou dostat. Ani na vteřinu nezapochybovala o tom, že by to nevyšlo. Rodiče ji totiž mimo jiné naučili, že jít si za svým cílem je přirozené – a pro jeho realizaci stačí mít plán, který naše dívenka měla promyšlený do posledního detailu.

A tak se do Francie skutečně dostala. Po mnoha letních brigádách, hodinách nad učebnicemi cizího jazyka i mapou země provoněné levandulí najednou stála pod Eiffelovou věží a byla nezměrně šťastná a pyšná sama na sebe. Trvalo dva roky, než se své milované země nasytila a dostala chuť poznávat další kouty světa. A stejně jako v prvním případě, i na další své cesty a životní objevy se řádně připravila. Systematicky vydělávala, studovala jazyky zemí, do nichž chtěla vyrazit, a vždycky tak nějak samozřejmě potkávala také lidi, kteří ji mohli pomoct, lépe nasměrovat nebo ji přímo do dané země pozvali.

Když už měla naše dívenka pocit, že viděla všechno, co vidět chtěla, byla z ní dávno mladá žena. Po svých cestách nasbírala mnoho životních zkušeností, vytvořila si pevný hodnotový systém a také měla naprosto jasno, co chce dál – mít skvělého muže, spoustu dětí, malý domek na venkově a možnost předávat své životní zkušenosti dál a dopřát tak skvělý život, jaký měla sama, také svým dětem… A hádejte co? Podařilo se jí to? Samozřejmě! Protože opět věděla, co chce, co ji udělá šťastnou, a přesně si vymezila, co pro to udělá…

Jen jediné nedokázala při všem tom poznávání světa a plnění vlastních snů pochopit: proč to tak jednoduše jako ona nedělají všichni lidé a většina z nich se trápí a setrvává v životních okolnostech, které jim nevyhovují!

Příběh nešťastné dívenky

Když se podíváte na život „naší“ nešťastné dívenky, také ona měla na první pohled relativně bezproblémové dětství. Nikdo ji nebil, netrestal, na druhou stranu ale nikdy nemohla říct, že by se s ní rodiče podělili o nějaké své životní zkušenosti nebo s ní mluvili o tom, jak se sami poprali se životem. U nich v rodině se to prostě „nenosilo“. Kontakt byl často až neosobní a podpora pro něco, co nešťastnou dívenku bavilo? Víceméně neexistovala. Jediným cílem dne bylo jej přežít. A tak si jen těžko utvářela své životní názory, protože u nich bylo zvykem přejímat názor většiny – aby nevybočovali. Neuměla se postavit sama za sebe a svá přání, protože ji rodiče obvykle láskyplně napomínali, aby nebyl sobecká a hleděla vyhovět raději ostatním. Naše nešťastná dívenka si nakonec ani netroufla snít o svých životních možnostech, protože bylo přece jasné, že sny se neplní, život je o tvrdé dřině a je třeba nesnít, ale pracovat, žít realitou a nedělat si iluze.

Tak sice nešťastná dívenka měla zázemí, peníze, ale nikdy nežila podle toho, co cítila sama. Nikdy se jí na to koneckonců neptal. Ale ona sama se se svými přáními začala prát, když přicházely první lásky. Až potkala JEHO. Kdyby ji tehdy potkala naše šťastná dívenka, řekla by jí: jdi do toho, zasloužíš si ho, můžete být šťastní. Jenže nešťastná dívenka… nebyla zvyklá dostávat, co chce, protože nebyla zvyklá ani chtít. Místo lásky přišlo zklamání, pláč, bolest. Proč? Sama neznala svoji cenu, svůj životní směr, nevěřila v sebe a své schopnosti, protože ji vlastně nikdy nikdo neupozornil na to, že nějaké má. A to všechno, nesebedůvěra, přílišná poddajnost, strach, že pro dotyčného nebude dost dobrá… ji o něj nakonec připravily.

Ano, možná by spolu tak jako tak nevydrželi, ale její chybné smýšlení ji předem připravilo o možnost ten vztah byť jen zkusit. A tak to pak v životě měla vlastně pořád. Nevědoma si svých kvalit, pochybující o své vhodnosti pro vztah, neznající svá životní přání, žila později vlastně jen pro práci a už nikdy se nedovážila „dotknout“ se toho, po čem touží. Vždyť se jí to přece tehdy s NÍM vymstilo!

Konec pohádek, začátek reality

Ruku na srdce: ve kterém příběhu se více poznáváte? Pokud v tom prvním, máte ve svém životě zřejmě jasno a obvykle od něj dostáváte to, po čem toužíte. Jestliže je vám bližší ten druhý, míváte s plněním svých přání spíše potíže, nemýlím-li se. Ale popravdě: není se za co stydět. Obvykle je za tím skutečně řekněme nekomplexní výchova, výchova, která tak trochu zanedbala příležitost naučit vás jít si za svým. Možná na to vaši rodiče neměli čas, možná ani je to nikdo nenaučil, možná to nepokládali za důležité. Tak jako tak… je to skutečnost, kterou lze teď pouze a jen konstatovat. Není to důvod lítosti či sebelítosti. Spíše impulz ke změně. Třebas to zpočátku bude trochu drhnout a upotřebíte při změně svého životního myšlení a náhledů na svět nějakého průvodce (kouče, psychologa…), ale je fakt, že to, co vám v životě nevyhovuje, všechno, při čem se cítíte svázaní, úzkostliví nebo co předem vzdáváte, má své pradávné důvody, které když objevíte, snadno odstraníte, a začnete žít… prostě konečně tak, jak chcete!

Život je jako autoškola

Stále ještě pochybujete, že je tu možnost změny života k lepšímu? Dovolím si tedy ještě jeden příběh. Pamatujete si na své první lekce v autoškole? To bylo strachu, obav. Tři pedály, ale jen dvě nohy? Které knoflíky, tlačítka či páčky zapnout a v jakém pořadí? A kdy máte přednost a kdy ji dáváte? Cesta životem je vlastně stejná. Jen se místo správného pořadí pedálů učíte, jak respektovat sebe i ostatní, jak si prorazit cestu, jak uspět, jak se mít rád/a… A čím víc to zkoušíte, tím více vám to jde a stává se samozřejmostí. S autem jste se také nejdříve vydávali jen na vedlejší silnice. A svůj život můžete začít měnit také od maličkostí typu: „Miluju červené boty? Co na tom, že je nepotřebuju, jedny si prostě pro radost koupím!“ Zkrátka – vy krůček za krokem potřebujete svůj mozek naučit fungovat jinak, lépe a konečně ve váš prospěch. Potřebujete jen zvyknout si na jiné smýšlení. A stejně jako je pro vás po letech za volantem řízení záležitost nakonec automatická, tak nakonec budete automaticky žít tak, abyste byli spokojení. Chce to vážně jen udělat první krok, pak poctivě trénovat (jako když jste měli ty jízdy v autoškole a hodiny teorie nad otevřeným motorem) a ztrácet ostych i obavy.

A jestliže se tím bojíte zpočátku prokousávat sami, znovu opakuji – od toho jsme tu my, koučové a poradci – kteří vám nové životní začátky rádi usnadníme. Už třeba tím, že budeme prvními, kdo ocení vaši vynakládanou energii, dodá vám odvahu a bude vás podporovat!

Další zajímavé články: „Znáte svoje možnosti? – část 2.

Životní poradna
Všechna práva vyhrazena © 2010-2015 Nikola Šraibová, Michaela Lišková

Copyright | Zajímavé odkazy | Nikola Šraibová - kouč, Šťastná žena, Results Coaching System, Executive coach – Marylin Atkinson